Vzduch nám nejenom slouží k naší základní potřebě dýchat, ale je to nejčastěji používané médium v pneumatice. Ve výjimečných případech je možno se setkat s použitím jiného plynu. Jsou to ovšem velice výjimečné případy a řekl bych, že prakticky se s nimi zřejmě nesetkáme.
Podívejme se raději trochu podrobněji na vzduch. Je to plyn, který nás všechny obklopuje a je tedy nejlevnější a nejdostupnější plyn, který můžeme použít v pneumatických systémech. Vzduchu, který nás obklopuje, říkáme atmosféra. Tato atmosféra má své složení a tím se dá o ní hovořit jako o hmotě. Pak tedy má svoji váhu a vzhledem k zemské přitažlivosti je tato “hmota“, tedy atmosféra, přitahována gravitací. Se vzrůstající výškou nad zemským povrchem klesá zemská přitažlivost a tím je atmosférický tlak nižší. Pro příklad si uveďme, jaké jsou průměrné hodnoty atmosférického tlaku v různých nadmořských výškách:
Výška (m) Tlak (MPa)
0 - 0,1013 1000 - 0,0899
100 - 0,1001 2000 - 0,0795
200 - 0,0989 3000 - 0,0701
300 - 0,0978 4000 - 0,0616
400 - 0,0966 5000 - 0,0540
500 - 0,0955 8000 - 0,0356
Uvedené hodnoty jsou průměrné a nemusí přesně odpovídat skutečnostem. Na atmosférický tlak mají vliv i jiné faktory jako například teplota, počasí a jiné.
Pro zajímavost si uveďme základní složení vzduchu:
Dusík N 78,0000% Helium He 0,00050%
Kyslík O 21,0000% Krypton Kr 0,00010%
Argon Ar 0,9330% Vodík H 0,000050%
Oxid uhličitý Co2 0,0300% Xenon Xe 0,000008%
Nebudeme se zabývat podrobně se všemi vlastnostmi plynů, ale přece jenom je nutné alespoň základní vlastnosti uvést. Základní vlastností je možnost plyn stlačovat a ten má následně snahu se zpětně rozpínat. Toto řeší Boyle-Marriotův zákon. Za předpokladu konstantní teploty pak platí vztah:
p1 * v1 = p2 * v2 = pn * vn = konstanta
Upravíme-li vztah do tvaru pro dva stavy, pak platí:
p2 v1
---- = ----
p1 v2
(p-tlak, v-objem)
Další základní vlastností plynů, o které bych se rád zmínil vysvětluje Gay-Lussacův zákon. Ten se zabývá zákonitostmi měnící se teploty plynu při měnícím se objemu.
v1 t1
---- = ----
v2 t2
(t-teplota)
Tyto dva uvedené vzorce jsou zjednodušeny a pro základní výpočty jsou dostačující.
Obecně označujeme tlak malým písmenem p. Ať už používáme jakékoliv jednotky tlaku, mají všechny jednotky společný základní definující vztah. Tedy síla působící na plochu. Z tohoto vztahu vychází definice jakékoliv jednotky tlaku. Místo síly F je možno dosadit i váhové jednotky a na místo rozměrů nemusíme vždy používat metrické jednotky.
F
p = -----
S
(F-síla, S-plocha)
Základní jednotkou tlaku podle mezinárodní tabulky jednotek SI je pascal. Tuto jednotku značíme Pa. Její definice je dána uvedeným vztahem:
N
Pa = -----
m2
(N-newton, m-metr)
Vzhledem k tomu, že 1Pa je jednotka velice malá, spíše se setkáváme s jejími násobky, jako jsou kPa, MPa. Dále se setkáváme i s jinými jednotkami. Tak například se v dnešní době v technické praxi dosti vyskytuje jednotka bar a u nás se můžeme setkat se starší používanou jednotkou atmosféra označovaná jako atm. Ještě bych uvedl poslední jednotku, se kterou je možno se ojediněle setkat. Jedná se o anglickou jednotku psi. Podívejme se společně na jejich převody, které jsou nezbytné znát pro určování hodnot v zařízeních. Z tohoto důvodu je nutné základní převod jednotek ovládat. Nejde jenom o praxi, ale i v běžném životě mohou nastat situace, kdy se bez těchto znalostí neobejdeme. Podívejme se tedy na jednotlivé převody.
Naším zájmem jsou jednotky, se kterými běžně setkáváme:
Pa - pascal
bar - bar
atm - fyzikální atmosféra
psi - je anglosaská jednotka tlaku, definovaná jako libra síly na čtverečný palec lbf/in²
100 000Pa = 1bar = 14,5 psi 1bar = 0,987atm
Poznámka:
Rozdíl mezi jednotkou bar a atm
je minimální. V praxi se při odečítání hodnoty tlaku z manometru běžně používá
1bar = 1atm.
(bližší informace o převodech jednotek tlaku: http://www.jednotky.cz )
V předchozí kapitole jsme si definovali tlaky a zmínili se o měření. Podívejme se podrobněji na zařízení sloužící k měření tlaků.
Manometr u nás též známý pod názvem tlakoměr. Slouží nám k měření, nebo chceme-li ke znázornění hodnoty tlaku v daném systému, takzvaně v uzavřené nádobě. Pokud máme potřebu měřit podtlak, používáme podtlakový manometr. Manometr pracuje nejčastěji na principu pružné deformace trubkové pružiny, která se v závislosti na zavedeném tlaku narovnává, a systém ozubených koleček tento pohyb převádí na pohyb ručičky ukazatele. Naměřené hodnoty se pak odečítají na kruhové stupnici. Po odpojení měřeného tlaku se celý mechanizmus vrátí zpět do nulové výchylky.
V závislosti na provedení a zemi užití jsou i údaje na stupnici udávány v různých jednotkách.
U některých zařízení se můžeme setkat s tím, že hodnota tlaku nesmí klesnout nebo stoupnout přes stanovenou mez. V takovém případě máme na stupnici manometru červeně označené mezní hodnoty. Může se jednat například o maximální tlak v tlakové nádobě nebo mezní tlaky na kompresorové stanici, při které se kompresor spouští a vypíná.
Pro úplnost informace bych zmínil zařízení k měření tlaku zvané barometr. Toto zařízení pracuje na stejných principech jako manometr. Jen nám slouží k měření atmosférického tlaku. Pokud nám manometr na své stupnici ukazuje nulu, v měřeném zařízení je již atmosférický tlak. To znamená, že manometr měří pouze přetlak v uzavřené nádobě oproti atmosférickému tlaku.